Stručné dějiny Kongregace kněží Mariánů – 100 let od obnovení Řádu

Zakladatelem Kongregace kněží Mariánů Neposkvrněného početí Panny Marie je blahoslavený o. Stanislaw Papczynski.

Je to nejstarší polský řád, který má polského zakladatele. Za datum vzniku Mariánů se považuje rok 1673, kdy vznikla první komunita a klášter v Puszczy Karabiewskiej (Mazowsze, nedaleko Varšavy). V první polovině 18. století měli Mariáni cca 10 řeholních domů a začali misií v Portugalsku. Ve II. polovině 18. století se Řád rozšířil na Litvu a vznikl klášter v Římě. V této době pocházeli členové Mariánů z různých národností, byli to především Poláci, Litevci, Rusové, Češi a Portugalci.

Úspěšné šíření se Řádu však zastavila těžká politická situace Polska – okupace. První klášter zlikvidoval Napoleon v Římě v roce 1798. Všichni cizinci museli opustit Řím. V roce 1834 byli Mariáni nuceni opustit kláštery v Portugalsku. Také carská vláda se postupně zbavovala polských řádů a všeho, co bylo polské. Před rokem 1864 měli Mariáni už jen 55 členů v sedmi klášterech. Na průlomu 19. a 20. stol. zůstal jen jeden klášter – v Mariannpoli na Litvě, kde nesměli být přijímáni noví členové Řádu. Všechny ostatní kláštery byly zavřeny jako trest za angažovanost řeholníků v Lednovém povstání (r.1863) a za jinou politickou činnost proti okupantům. Mnozí Mariáni byli posláni na Sibiř. V roce 1908 žil v klášteře v Mariannpoli jenom jeden Marián – o. Wincenty Senkowski, při čemž tento klášter byl oficiálně zavřen již v roce 1904.

Tuto tragédii Řádu Mariánů sledoval od dětství P. Jiří Matulaitis – Matulewicz (1871-1927), profesor a prorektor Duchovní akademie v Petrohradu, pozdější arcibiskup Vilna a nuncius apoštolský, který vyrostl a byl pokřtěn ve farnosti v Mariannpoli, kde působili Mariáni.

V roce 1908 se spolu se svým přítelem P. prof. Františkem Buczysem rozhodli obnovit klášter Mariánů v Mariannpoli a požádali o papežské schválení. O rok později, 29.srpna 1909, P. Matulewicz složil řeholní sliby a tato událost znamená obnovení Kongregace kněží Mariánů. Obnovený Řád musel působit tajně a nesměl používat dosavadní bílé hábity. Mariáni tak začali nosit obyčejné kleriky, aby se navenek nelišili od diecézních kněží, kteří ve svém působení měli mnohem více svobody a nebyli tolik pronásledovaní.

Časem se politická situace Polska změnila, ale řeholní oděv „bílých Mariánů“ se už nevrátil. Prvními členy obnoveného řádu byli velmi často diecézní kněží z Litvy a Polska. Za života o. Matulewicze Mariáni působili na Litvě, Lotyšsku, Bělorusku a v Římě. V den jeho smrti, 27. Ledna 1927, měl Řád 319 členů v 13 domech. V době otce Matulevicze se Mariáni věnovali hlavně výchově mládeže, vedení škol a výchovných ústavů, pořádali lidové misie a vedli farnosti.

Dynamický růst Řádu zastavila II. světová válka a ve značné míře i komunistická represe (pronásledování). Ve II. světové válce začali Mariáni pracovat pro polské emigranty v různých zemích (např. v Anglii, Severní Americe, Portugalsku a Argentině). Vznikly také nové domy v Austrálii a Brazilii. Po pádu komunismu pracují Mariáni rovněž v Německu, na Slovensku, v Čechách, Bělorusku, Ukrajině, Kazachstánu, Litvě, Lotyšsku. Vznikly také misie na Aljašce a v Africe (Rwanda, Kamerun). V roce 2008 byla otevřena misie na Filipinách jako votum za blahořečení zakladatele Mariánů, blahoslaveného o. Stanislawa Papczynského.

Dnes má Kongregace kněží Mariánů téměř 600 kněží a řeholních bratří a působí v 18 zemích. Má také několik tisíc laických spolupracovníků, kteří žijí charisma Řádu.

Do České republiky přišli Mariáni v roce 1992. První dům vznikl v Broumově-Bylnici (Valašsko). Zde pracují 4 kněží ve dvou velkých farnostech.

V pražské arcidiecézi začali pracovat od roku 1994 ve Vlašimi a Hrádku. V roce 1998 převzali farnost sv. Vojtěcha v Praze 1. V dalších letech jim byly svěřeny farnosti sv. Michaela Archanděla v Podolí, sv. Prokopa v Bráníku a rektorální kostel sv. Voršily na Národní třídě.

Hlavní charisma Řádu

Heslem Mariánů je (heslo dané obnovitelem): „Pro Christo et Ecclesia“

Otec zakladatel určil kněžím mariánům tři hlavní cíle:

• Šíření úcty k Neposkvrněnému početí Panny Marie a následování jejích ctností
• Pomoc duším v očistci, zvláště duším padlých ve válce a obětí živelných pohrom
• Pomoc správcům farností a apoštolská činnost

Dnes Mariáni vedou mariánská poutní místa a farnosti po celém světě, šíří apoštolát Božího milosrdenství, vydávají četné knihy z mariologie a křesťanské literatury, organizují vědecká sympozia, přednášejí na univerzitách, vedou hospice a formační centra pro rodiny a mládež, vedou exerciční domy. V Polsku, Anglii a Spojených státech Mariáni úzce spolupracují s laiky, kteří žijí jejich charisma.  

Obnovitel Mariánů, blahoslavený P. Jiří Matulewicz, zdůrazňoval nutnost spolupráce kněží s laiky na díle evangelizace.