Hrádecké poutě, historie

Zde najdete pár zajímavostí a informací o slavných poutích na Hrádku, včetně archivu poutí, které již proběhly (zpětně do roku 2007) a krátkého pohledu do historie...

Měsícem hlavních poutí na Hrádku je červenec. První pouť se koná o Svátku Navštívení Panny Marie, v první červencovou neděli (svátek Navštívení Panny Marie liturgická reforma přenesla na 31. květen). Vzhledem k velkému množství poutníků, se později poutě roztáhly na tři neděle po sobě. Ze vzpomínek starých pamětníku víme, že na každé pouti přicházelo velké množství procesí z okolních vesnic, které vítalo na Hrádku zvonění zvonů. Poutě začínaly již v sobotu večer Mariánskou pobožností a možností zpovědi, pokračovaly v neděli účastí na několika mších svatých a končily se modlitbou u staré studánky a slavnostním požehnáním, po kterém se poutníci ubírali domů. K poutím na Hrádku patřila také večerní taneční zábava, muzikanti nebo starý dudák u studánky.

Před časem připutovali na Hrádek mladí manželé s dítětem. A po chvíli nesmělosti se malý chlapec zeptal: Proč mu řekli, že jedou na pouť, když tam není kolotoč a stánky s cukrovím. Pobaveně jsme se na sebe podívali a já si uvědomil, že pořád hovoříme o poutích a o poutním místě, ale lidé už dávno neví co je to pouť, putování na duchovní místa. Ale to není jen ten malý bezelstný chlapec. Když jsem byl mladík, tak jsme "putovali" na Moravě na svatý Hostýn. A byla to docela namáhavá dvoudenní pěší pouť (spolubratr mně vždy pobaveně opravuje, že to byl takový mládežnický výlet). No občas jsme se zastavili u nějaké kapličky a i trochu se pomodlili. Ale taky jsme se zastavili skoro stejně často na nějaké to pivo po cestě v hospůdkách. Po mnoha letech už jako mladý kněz jsem se vydal s naší mládeží na tu samou pouť. Měl jsem zač Bohu a Panně Marii děkovat. Opravdu jsem to chtěl přinést jako oběť díků.  Ale ouha pouť vedl náš pan farář, šli jsme s křížem a s modlitbou, nebo duchovními písněmi. Staré hospůdky jsme rychle míjeli. A navíc moje staré (kdysi tak skvěle na noze sedící) pohorky mně zradily. Když oběť, tak oběť. S puchýřema jak mexickýma dolarama jsem se pomalu došoural do baziliky a věděl, že Pán si nabídnutou oběť vzal. Kdysi, jako mladí kluci, jsme poslední úsek běželi a soupeřili, kdo bude první na silnici pod bazilikou. A teď jsem byl šťastný, že jsem to s boží pomocí zvládl.

Přemýšlím i o těch poutnících a kajícnících a rytířích, kteří putovali kolik týdnů do Svaté země, nebo později do Santiaga. Nedávno Hrádkem prošel mladík na své pouti do Compostely. Dal jsem mu požehnání na jeho pouť nejen, aby ve zdraví dorazil, ale také aby Bůh vyslyšel jeho úmysly s kterými se na tu pouť vydal.

Co je to tedy pouť? Vydej se, přijď, přijeď a zažij něco z toho.

Poutě na Hrádku mají tři mše svaté; v 9.00, 11.00, 16.00, na kterých jsou různí kazatelé. Samozřejmě je možnost svaté zpovědi a také odpoledne je pobožnost u staré studánky v lese. Během poutě je možnost přátelského posezení na návsi a malého občerstvení. Hrádecký kostel mimo to, že je místem zvláštního působení Boha, je také zasazen do malebné krajiny Podblanicka. Krajiny, prostoupené nádhernou a bohatou historií a také, vlastní osobitou krásou.

Kardinál Duka celebruje poutní mši svatou na Hrádku (červenec 2013)

Těším se na malé i velké, pěší i mobilní hrádecké poutníky. Přeji dobré boty a obětavé srdce.

P. Jiří Ptáček MIC

Archiv poutí za poslední léta možno otevřít zde>>

ZAVŘÍT