Domů

Nejstarší dějiny Hrádku

 Fragment z nové knihy Hrádek, Poutní místo Navštívení Panny Marie, PhDr. Aleny Janátové a P. Wladyslawa Ciaglo MIC
 
Podle Knihy pamětní osady Hrádecké sahají kořeny místa do „oné šedé dávnověkosti, z kteréžto žádné památky se nám nezachovaly“. Strategicky zajímavá poloha hrádeckého ostrohu byla zřejmě důvodem, proč tu „v době předhistorické“ vzniklo hradiště. Později – podle Julia Košnáře patrně v 11. nebo 12. století – zde byla zbudována tvrz. … Osud tvrze je bezprostředně spjat s osudem jejích obyvatel. „Kdo ji stavěl a kdo ji založil, těžko udati, ježto jen toliko víme, že kolem polovice čtrnáctého věku sídlili zde »páni z Hrádku«, kteří od Karla IV. za svou udatnost na rytíře byli pasováni.“ Existuje zřejmě rodová spřízněnost mezi majiteli Hrádku a Vlašimi. Zastáncem této myšlenky byl Augustin Sedláček. Také Fr. Aug. Slavík na toto téma píše: „Bylať naše krajina Blanická a Sázavská již od starodávna zalidněna a vzdělána. Patřila z veliké části knížecímu rodu Vlastislavicův, jenž tu na rozličných panstvích i v pozdějších dobách žil, maje rozličná jména, ale stejný znak. … Ve znaku měli všichni potomci tohoto knížecího rodu orlici, původní to znak české země, jaký bývá viděti na sochách a obrazích sv. Vácslava. … V naší krajině sídlili jeho potomci mimo Vlašim: na Hrádku (jednoho z nich, Fikuléře z Hrádku, připomíná dosud jméno jedné strany pozemků „ve Fikulířích“), …“ Ani o hrádeckém kostele nelze pro nedostatek pramenů říci, kdy přesně byl postaven. Jisté však je, že v 50. letech 14. století zde již – zásluhou pánů z Hrádku – jako farní kostel děkanátu štěpánovského stál, byl zasvěcen sv. apoštolu a evangelistovi Matoušovi a měl vlastního duchovního správce (plebána), který „devět grošů pololetního desátku králi odváděl. K jeho výživě vykázány byly tehdy ony pozemky: role, luka a lesy, jež nyní kostelu zdejšímu náležejí, i pak desátek, jejž děkan vlašimský užívá, a jiné nepovědomé důchody.“ Nejstarší písemná památka týkající se Hrádku pochází z roku 1356: „Dne 12. máje 1356 kněz Václav Mikulášův z Dobřan ku podání patronů Markvarta a Bohuslava, bratří z Hrádku, potvrzen jest za faráře na Hrádek, děkan Štěpánovský k úvodu mu dán.“                                                                  

►více
 
 
Z historie hrádeckých poutí – fragment knihy Hrádek u Vlašimi, Františka V. Kamarýta, Brno 1900
 
Ač chrám Páně chudým jest, že nestačí často ukryti svých běžných ročních výdajů, přece v posledních letech blahovolnou péčí města Vlašimi a přispěním chudých, zbožných osadníků byl chrám P. zvláště z venku důkladně opraven a i uvnitř mnohé nutné opravy se staly. Avšak nyní, kdy památný poutní oltář Panny Marie, na němž vzácná, starožitná socha Matky Boží, pocházející z požehnané doby Karla IV., k níž důvěra lidu se nese, hrozí sesutím, kdy i jiné předměty, zvláště obě kazatelny volají po rychlé a důkladné opravě - prostředky naše jsou vyčerpány.
                                                                                                                 
►více
 
 
ZPĚT  ZAVŘÍT