Omilostněná soška Panny Marie Hrádecké

Nejuctívanější je na Hrádku gotická socha trůnící Panny Marie s Ježíškem, která je datována Albertem Kutalem v rozmezí let 1370 – 1380. Skvost se stal cílem věřících prosebníků i ostatních návštěvníků.

Historii sochy lze lapidárně shrnout: Trčkové při plenění hrádecké tvrze v roce 1467 odvezli z tamního kostela sošku Madony s Ježíškem do Vlašimi, jelikož byla známa její výjimečnost. Hrádeckému kostelu ji navrátil roku 1540 Mikuláš Trčka ml. z Lípy, pán z Vlašimi. Nejednalo se o dar, nýbrž o navrácení sošky na původní místo. O skulptuře Panny Marie se píše ve farářských relacích z roku 1677 a 1700 jako o zázračné, a dále je uvedeno, že ve svátek Navštívení Panny Marie přichází na Hrádek již po mnoho let řada procesí. Po uzdravení duševně nemocného svobodníka Ptáčka ze vsi Chmelná v roce 1763 „se hrnulo do hrádecké kaple s důvěrou množství lidu“. Do té doby nemáme o Hrádku žádné podobné zprávy, a tak se nabízí vysvětlení, že socha neměla vedené ani prověřené jednotlivé uzdravení.

Nevíme, zda bylo Ptáčkovo vyléčení komisionálně projednáno. Je možné předpokládat, že jednání bylo zamítnuté a církevní i světská komise nařídila sochu odstranit. „Socha z oltáře roku 1765 vzata a do 'almary' v sakristii postavena a od nadřízených komisařů zapečetěna jest.“ Lidem ctěné sošce se tak nemohla prokazovat po pětadvacet let úcta. Procesí na Hrádek byla konána, ale socha nebyla vystavena. Jakási hra o uctívání – neuctívání trvala až do roku 1790. Tehdy vyvrcholily projevy nevole s nařízením gubernia a procesí vlašimských žen navrátilo Pannu Marii Hrádeckou veřejné úctě, což následně stvrdilo vikariátní šetření.

Hrádecká Madona byla restaurována »
Více o historii hrádku »
Poutě k Panně Marii Hrádecké v součastnosti »
Poutní studánka v lese »